Platónova Atlantida v dialozích
Atlantida, jak ji popisuje Platón, je jedním z nejvlivnějších mýtů západní civilizace. Objevuje se především v dialozích Timaios a Kritias, kde je představena jako mocná ostrovní říše za Herkulovými sloupy, tedy za Gibraltarským průlivem. Podle Platóna šlo o vyspělou civilizaci s bohatstvím, silným loďstvem a propracovaným společenským uspořádáním, která však podlehla vlastní pýše a morálnímu úpadku.
Platón vkládá vyprávění o Atlantidě do úst Kritiovi, jenž se odvolává na dávnou tradici pocházející z Egypta. Atlantida zde slouží jako kontrast k ideálnímu státu, který Platón líčí v jiných dialozích. Zatímco Athény mají představovat vzor ctnosti a uměřenosti, Atlantida je ukázkou toho, jak i nejmocnější říše může padnout, pokud ztratí smysl pro spravedlnost a míru. Zkáza Atlantidy – potopení do moře během jediného dne a noci – je tak především morálním varováním, nikoli jen dobrodružnou legendou.

Otázka, zda Platón popisuje skutečnou historickou událost, nebo čistě filozofický mýtus, zůstává dodnes otevřená. Mnozí badatelé se domnívají, že Atlantida je literární konstrukce, která měla posluchačům názorně ukázat důsledky morálního úpadku a zneužití moci. Jiní hledají reálné předobrazy v přírodních katastrofách, například v sopečném výbuchu na ostrově Théra (Santorini) nebo v jiných zaniklých kulturách Středomoří.
Platónův text je však především filozofickým dílem. Atlantida v něm symbolizuje pokušení bohatství, expanze a technické vyspělosti bez odpovídající etické odpovědnosti. Právě proto příběh dodnes inspiruje historiky, filozofy i spisovatele – méně jako přesná mapa ztraceného kontinentu a více jako nadčasové podobenství o lidské společnosti, jejích ambicích a hranicích, které nesmí překročit, pokud nechce sama sebe zničit.

Jak se to tedy všechno podle Platóna událo?
Solón poté, co se vrátil z poslední návštěvy Egypta kolem r. 600 př.Kr. vypráví, jak s ním rozmlouvali kněží z města Sau. V chrámu bohyně Neit rozmlouvali o původu světa, naslouchali Solónově výkladu řeckých mýtů o stvoření světa a pak ho přerušil jeden z nich a pravil:
"Ó Solóne, Solóne, vy Řekové jste stále děti a není starého Řeka… Mladí jste všichni svými dušemi… neboť nemáte v nich žádné staré myšlenky, získané dávným podáním, ani žádné vědomosti, časem zešedivělé."
(Z knihy Velká hra dějin od G.Hancocka a R.Bauvala; samotný citát z Platónova dialogu Timaios)
Egyptský kněz chce Solónovi říci, že všechny říše se hroutí a mizí, pustošené pohromami, válkami, záplavami. Avšak díky uzpůsobení Nilského údolí je Egypt jediný, kde se zázrakem uchovala paměť dávných velkých událostí a ty se dochovali v chrámech a svatyních, které jsou těchto pohrom ušetřeny.
Vraťme se však zpátky k Timaiovi a ponořme se do prastarého příběhu o moudrosti:
"Tak také ty vaše genealogické zprávy, Solóne, které jsi právě přednesl, jistě jen málo se liší od dětských pohádek; vždyť za prvé se pamatujete jen na jednu potopu světa, ačkoliv jich bylo již dříve mnoho. Dále pak nevíte, že ve vaší zemi žil nejkrásnější a nejušlechtilejší rod na světě, z něhož pocházíš nyní ty i všechna vaše obec, když se bylo z něho kdysi uchovalo skrovné símě; to všechno vám jest neznámo, protože z těch, kteří zůstali, dlouho vymíralo pokolení za pokolením bez napsaného slova.
Byla věru, Solóne,kdysi před největší vodní zkázou nynější athénská obec nad jiné nejzdatnější do války i ve všem nejlépe spořádána; ta podle vypravování vykonala nejkrásnější činy a měla nejkrásnější ze všech ústavních zřízení, o kterých jsme se na světě doslechli."
"Uslyšev to Solón prý se podivil a velmi snažně prosil kněží, aby mu všechno zevrubně vypověděli o dávných jeho spoluobčanech.
Kněz pravil: "Velmi rád, Solóne, to povím, již kvůli tobě a kvůli vaší obci, ale především z vděčnosti k bohyni, která dostala údělem vaši zemi i naši a která je vypěstovala a vzdělala, vaši o tisíc let dříve, ze semene přijatého od Země a Ohně, tuto pak později. Trvání zdejšího zřízení jest udáno v posvátných písmech počtem osmi tisíc let. Ukáži ti tedy krátce zákony tvých spoluobčanů z doby před devíti tisíci lety i nejkrásnější čin, jaký byl od nich vykonán; zevrubně o všem po pořádku pojednáme až někdy jindy ve volném čase, vezmouce do rukou i sama písma."
Egyptský kněz mluví o bohyni Neith, která odpovídala řecké Athéně. Proto cítí i sounáležitost s Athénskou obcí, kterou zde zastupuje Solón.
"…ochráncem toho města jest božstvo, egyptsky jménem Neith, řecký, jak tamější obyvatelé vykládají, Athéna; říkají o sobě, že mají Athény velmi rádi a že jsou jaksi příbuzní s námi."
Egyptská obec Sau má podle vyprávění kněze z roku 600 př.Kr. už 8000 let existence, Athénská obec podle jeho vyprávění je pak o 1000 let starší, tedy má 9000 let!
Od naši doby nás tyto události dělí už zhruba 11 600 let. To pak odpovídá posledním katastrofickým událostem, které se odehrály v oblasti severní polokoule, zvláště kolem Grónska, Kanady a také daleko na západě v Channeled Scablands.
Zatímco Egyptská obec chráněna v Nilském údolí zažívala nepřerušovaný vývoj, Athénská obec byla vystavována mnohým katastrofám vody i ohně (např. masivní erupce sopky Thera na ostrově Santorini přibližně v roce 1627 př.Kr.), také vpádům cizích národů.
Proto jejich vývoj není kontinuální, ale přerušovaný, navíc absence psaných záznamů (oproti egyptským chrámům) chybí. A tak Athéňané na svou slavnou minulost zapomínali a jejich pojetí světa je jako u dětí… u mladých svými dušemi.
Co se však událo před oněmi 11 600 lety? Ponořme se opět do Timaia:
"Tenkráte totiž bylo lze se dostati přes ono moře, neboť mělo před svým ústím, které vy jmenujete ve své řečí Hérakleovými sloupy, ostrov; ten ostrov byl větší než Libye a Asie dohromady a tehdejší cestovatelé mohli se z něho dostati na ostatní ostrovy a z těch ostrovů zase na celou protější pevninu, prostírající se kolem onoho pravého moře."
Egyptský kněz mluví o dávno zapomenuté historii, z níž zmiňuje jakýsi ostrov za Hérakleovými sloupy, které se dnes nejčastěji ztotožňují s Gibraltarem.
Z tohoto ostrova bylo pak možné se dostat na protější pevninu. Která by to tak mohla být?

Nálezy egyptských mumií
A zde uděláme jednu malou odbočku:
"Prestižní německá lékařka Svetlana Balabanova byla povolána k analýze několika egyptských mumií, aby pomohla odhalit stopy drog, o kterých si historikové mysleli, že byly ve starověkém Egyptě používány.
To, co našla, je považováno za historický milník.
Po analýze několika egyptských mumií badatelé odhalili v jejich zakonzervovaných tělech přítomnost vysokého obsahu kokainu, nikotinu a tetrahydrogencannabinolu. Tyto mumie jsou staré tisíce let.
Doktorka Balabanova prvotní výsledky zarputile odmítla, veškeré testy nechala několikrát zopakovat a dokonce rozeslala vzorky do několika jiných laboratoří k nezávislému testování na přítomnost drog.
Všechny další testy však se stoprocentní jistotou potvrdily prvotní výsledky."
Kde dávní Egypťané přišli k plodinám, ze kterých tyto látky pocházejí?
Navzdory nezvratným důkazům zůstala vědecká obec relativně skeptická a obvinila výzkumníky z nekompetentnosti. Odpůrci začali tvrdit, že mumie jsou podvrh – až do chvíle, než bylo prokázáno, že jsou pravé.
Poté odpůrci argumentovali tím, že byly mumie záměrně kontaminovány – ale pouze do doby, než se ukázalo, že testy byly provedeny i z buněk ve vnitřku vlasů, které je nemožné kontaminovat aniž by byly zničeny.
Další tvrzení se kterým přišli bylo, že tyto pokusy není možné zopakovat, opět však vydrželo jen do doby, než nezávislá skupina odborníků odhalila stopy kokainu a nikotinu v úplně jiných egyptských mumiích nacházejících se v britském muzeu.
Nakonec dospěli odpůrci k obhajování neobhajitelného – tabák a koka nepochází z Ameriky, ale mají africký původ. Problém je však v tom, že nikdy v historii nebyly nalezeny důkazy ani zmínky o kultivaci tabáku v Africe, Evropě nebo Asii, a to až do doby Kryštofa Kolumba. Koka a tabák jsou rostliny, jejichž původ je bezpochyby v Jižní Americe.
Jedním z vysvětlení, která se tedy nabízí je, že dávní Egypťané měli možnost přeplout Atlantický oceán a doplout až do Ameriky.
Ale ještě se nabízí jedna možnost. Co když to nebyli Egypťané, kdo do Ameriky doplul? Mohla by to být jiná civilizace? Bájná dávná vyspělá kultura, která vystupuje v pověstech a legendách snad všech národů světa, tak mocná, že dokázala cestovat po celé planetě?
(Citováno ze stránky https://neveda.cz/pred-5-000-lety-dopluli-egyptane-do-ameriky-jsou-pro-to-dukazy).

Vyprávění egyptských kněži
Neboť toto naše moře, které leží uvnitř řečeného ústí, jeví se jako záliv se zcela úzkým vchodem; ale tamto jest vskutku moře a zemi, která je úplně obklopuje, vším právem by bylo lze zváti pevninou v pravém smyslu slova.
A na tomto atlantském ostrově povstala veliká a neobyčejná královská moc, panující nad celým tím ostrovem i nad mnoha jinými ostrovy a částmi pevniny; mimo to pak ještě na této straně k nám vládli nad Libyí až po Egypt a nad Evropou až po Tyrrhénii.
Nuže, celá tato moc sebrala se kdysi v jedno a pokusila se jedním nárazem, porobiti si vaši i naši vlast i veškerou zemi na této straně úžiny.
Egyptský kněz po srovnání vnějšího Atlantiku se Středozemním mořem začíná popisovat epický příběh jakési mocné říše, která tu vládla před 12 000 lety…
Doposud se nám vyprávění Platónova kněze jeví docela seriozně v kontextu nových "kontroverzních" objevů v archeologii, ale i v geologii. Mluvíme o událostech, které se odehrály v období "mladšího dryasu" (asi před 12 900 až 11 700 roky).
Před zhruba 13 000 lety končí doba ledová a nastává oteplování směřující k interglaciálnímu období. Náhle se však ještě jednou severní Atlantik ochladil a roční teploty vzduchu klesly o 3 °C nad severní Amerikou, o 2-6 °C nad Evropou a až o 10 °C nad Grónskem. Došlo k přerušení oceánských proudů blízko Arktidy a ke globálním změnám klimatu.
Tady se však dostáváme zcela k novému příběhu Návrat doby ledové.

