Globální politika v době Ježíše Krista

Diplomatické a politické vztahy mezi Římskou říší a Parthskou říší (dnešní Írán a Irák) v době Ježíšova života (přibližně mezi lety 4 př. n. l. a 33 n. l.) byly extrémně napjaté, plné špionáže, studené války a křehkých příměří.

Tyto dvě supervelmoci starověku se nacházely v situaci permanentního geopolitického patu. Judea a celá oblast Syropalestiny byly tehdy pohraničním pásmem – pomyslnou "železnou oponou" starověku. Cokoliv se v Judeji šustlo, vnímaly obě říše skrze optiku tohoto globálního konfliktu.

Geopolitický kontext: Vzpomínka na katastrofu

Když se Ježíš narodil, Řím měl z Parthů panický strach a zároveň obrovský komplex méněcennosti. V roce 53 př. n. l. totiž parthští lučištníci na koních drtivě porazili římské legie v bitvě u Karrh. Římský vojevůdce Crassus tam padl a Parthové ukořistili posvátné římské orly (legionářské standarty), což byla pro Řím ultimátní potupa.

Císař Augustus (který vládl v době Ježíšova narození a dětství) vsadil místo otevřené války na diplomatickou špionáž a intriky. V roce 20 př. n. l. se mu podařilo vyjednat mír a vrátit ukořistěné orly zpět do Říma, což slavil jako obří propagandistický triumf. Tento mír však byl neuvěřitelně křehký.

Doba Ježíšova dětství: Augustus, Fratés a jedovatá královna

Kolem roku 2 př. n. l. (kdy byl Ježíš malé dítě) dosáhla parthsko-římská diplomacie bizarního vrcholu. Augustus poslal parthskému králi Frátovi IV. dar – krásnou italskou otrokyni jménem Músa. Músa byla ve skutečnosti římskou agentkou. Rychle se stala královnou, přesvědčila krále, aby poslal své legitimní syny jako rukojmí do Říma (kde je Augustus držel v luxusním domácím vězení), a nakonec svého parthského manžela otrávila, aby na trůn dosadila svého vlastního syna Frátaka.

Parthové však Římany nenáviděli. Když zjistili, co Músa udělala, vypuklo povstání, Músa i její syn museli uprchnout a Parthská říše se propadla do občanské války.

Doba Ježíšova veřejného působení: Tiberius a Artabanus II.

Když Ježíš kolem roku 27–30 n. l. začal veřejně kázat, v Římě vládl císař Tiberius a v Parthii mocný král Artabanus II. Vztahy byly opět na bodu mrazu. Hlavním jablkem sváru bylo Arménské království, které leželo mezi oběma říšemi (nárazníkové pásmo). Artabanus II. se pokusil dosadit na arménský trůn svého syna, což Řím vnímal jako vyhlášení války. Římský správce Sýrie (Lucius Vitellius, otec pozdějšího císaře Vitellia) dostal od Tiberia rozkaz rozehrát tajnou diplomatickou hru - Římané začali financovat parthské rebely a posílali peníze nepřátelským kmenům (Iberům a Albáncům), aby na Parthii zaútočili ze severu.

Vitellius se nakonec osobně sešel s parthským králem Artabanem na mostě přes řeku Eufrat (která tvořila oficiální hranici). Uprostřed řeky, na neutrální půdě, podepsali v roce 37 n. l. (krátce po Ježíšově smrti) novou mírovou dohodu.

Jak to ovlivnilo příběh Ježíše v evangeliích?

Tato realita studené války vrhá úplně nové světlo na některé klíčové momenty Nového zákona:

Tři králové (Mudrci z Východu)

V Matoušově evangeliu se píše, že krátce po Ježíšově narození dorazili do Jeruzaléma mudrci (magoi) z Východu, kteří hledali nového krále. Slovo Magoi označovalo parthské zoroastriánské kněží a astrology, kteří tvořili královskou radu v Parthii. Představme si to v politickém kontextu: do Římany kontrolovaného Jeruzaléma dorazí diplomatická delegace z nepřátelské Parthské říše a ptá se po novém králi. Král Herodes (římský loutkový vládce) by musel dostat naprostý záchvat paniky, že jde o parthskou špionážní operaci a pokus o státní převrat. Proto by mohl údajně nechat betlémské děti povraždit.

Ovšem musíme se též podívat, zda-li je vůbec legenda "o třech králích" historicky reálná.

Obvinění Ježíše z velezrady

Když židovští kněží žalovali na Ježíše u římského guvernéra Pontského Piláta, neříkali: "On má jinou teologii." 

Říkali: "Zakazuje dávat daně císaři a prohlašuje se za krále." (Lukáš 23:2). V kontextu parthské hrozby to byla pro Piláta noční můra. Každý rebel v Judeji, který shromažďoval davy na poušti, mohl být parthským agentem nebo rozbuškou pro parthskou invazi. Pilát nemohl riskovat, že v citlivém pohraničí podcení politické povstání, a proto Ježíše nechal ukřižovat pod titulem INRI (Ježíš Nazaretský, Král židovský) – což byl politický rozsudek za vzpouru proti Římu.

Ježíš tedy žil v době, kdy byl svět rozdělen na Východ a Západ velmi podobně jako během 20.století, a každý jeho krok byl bedlivě sledován římskou tajnou službou z obavy před parthským vlivem.

Také vás bude zajímat jaké byly styky mezi Helénskými zeměmi a Indii, o tom více v článku Indie a helénský svět.