U nebeské brány

Začneme menším podobenstvím.

K nebeské bráně přistoupí agnostik (to jest ten, kdo není přesvědčen o existenci Boha, proto nevěří) a žasne, když jej uvítá svatý Petr, jakožto vrátný.

"Vítej duše," uvítá jej. Agnostik žasne ještě víc:

"Tak přece jenom nebe existuje."

"Ano, existuje," přikývne svatý Petr.

"Tedy... já nevím," začne agnostik tak trochu nesměle. "Moc jsem v Boha nevěřil, nevím, jestli můžu dál."

"Když odpovíš jednu otázku, pak ano."

"Jaká je ta otázka?"

"Jestli věříš v neposkvrněné početí panny Marie."

"No, nemám důvod nevěřit. Když vidím, že existuje nebe, pak i Neposkvrněné početí panny Marie může být, proč ne. Tedy věřím."

"Výborně, duše, můžeš vejít dál."

Po nějaké době přijde k nebeské bráně duše pravověrného katolíka. Když spatří svatého Petra, začne se modlit: 

"Otče náš, jenž jsi na nebesích..."

Petr rozevře náruč a zvolá:

"Konečně, jeden z nás. Ty můžeš vejít dovnitř bez žádných potíží."

A ta katolická duše tedy vejde dovnitř a když spatří agnostika, který si užívá rajských radovánek, zakaboní se. Hned se u něj zjeví zářivá bytost podobná ženě v zářivě bílých šatech a s korunou dvanácti hvězd nad hlavou.

"Má duše, proč jsi smutná?"

"Ale to nic," rychle zažene mírné zachmuření z tváře a nutí se do úsměvu. "Zdrávas Maria..."

"Ne tak oficiálně," usměje se na něj ona milá paní a vezme jej do náruče.

Tu k nim přistoupí i ta agnostická duše a zeptá se:

"Tak ty jsi to Neposkvrněné početí?"

"Ale kde že, narodila jsem se jako obyčejná žena a taky jsem napáchala ve svém životě dost chyb."

"Ale ten vrátný, jak se on jenom jmenuje..."

"Svatý Petr!" doplní jej rázně katolík.

"Ano svatý Petr, říkal mi, že abych mohl vejít, musím věřit v Neposkvrněné početí..."

"To si jen vymýšlí, ve skutečnosti sem do nebe mají přístup všichni, kdo najdou cestu sem. Náš Bůh je milosrdný a miluje obzvlášť všechny."

"I pohany?!" pohorší se katolík.

"Zvláště pohany."

"I lidi, co žijí v hříchu?!"

"Zvláště ty, co žijí v hříchu."

"Čaroděje? Čarodějnice?"

"Zvláště ty, co zbloudili z cesty."

"Mohamedány?!"

"Zvláště ty, co neměli přístup k správné víře."

"A ty, co popírají Neposkvrněné početí?"

"Zvláště ty, neboť jsem se dopustila mnohých chyb jako každá jiná žena."

"Ale to nedává smysl. Jak bys jinak mohla porodit Ježíše Krista, který byl bez hříchu?"

"Právě proto jsem jej porodila, neboť se snížil na tu nejnižší úroveň, aby mohl mít soucit s těmi, kdo žijí v hříchu."

"To odmítám!" Odtrhne se katolík z objetí krásné ženy a ustoupí pár kroků dozadu.

"Proč?"

"Mnohokrát jsem se modlil otčenáš, růženec i breviář a žádnou neděli jsem nevynechal mši. Stálo mě to mnoho úsilí a obětí, abych nakonec zjistil, že budu sdílet nebe s nejhoršími hříšníky? Abych nakonec zjistil, že to co jsem činil a co jsem obětoval bylo vlastně k ničemu?"

"Nebylo to tak k ničemu, jak si myslíš," oponuje panenka Marie. "Dokázal jsi daleko větší věci než tento agnostik, a on ti vůbec nezávidí."

"To mi je jedno! Kdyby aspoň tato duše prošla očistcem, ale jemu stačilo vyznat jen víru v neposkvrněné početí, což nakonec ani vlastně není úplná pravda... Jsem naprosto zmaten! Já snad nejsem ani v ráji, já jsem v pekle!"

"Nikoliv, jsi v ráji, mé dítě, odlož všechny své předsudky a raduj se, neboť i tento tvůj zbloudilý bratr nalezl cestu domů!"

"Ale! On neudělal ani tu nejmenší oběť, co jsem musel udělat já! Měl by se aspoň kát!"

"Kaješ se, můj synu?" obrátí se Marie na agnostika.

"Mnohé věci jsem nevěděl a v další nevěřil. Napáchal jsem i zlé věci a těch lituji, ale nakonec jsem rád, že jsem tady a že mohu vidět na svém předchozím životě spoustu omylů a chyb, kterých se teď můžu vyvarovat. Nevěděl jsem, že existuje Bůh, nyní vím a věřím."

"Stačí ti to, můj synu?" obrátí se Marie ke katolické duši.

"Ne, nestačí. Musel jsem si vytrpět mnohé věci, zvláště od takových jako je tento..."

"Nejsem si vědom," brání se agnostik. "Zda jsem ti osobně ublížil, ale pokud ano, padnu před tebou k nohám a budu tě prosit za odpouštění."

"To ne! To ne!" Vrtí hlavou katolík. Z počátku couvá jen tak zvolna, ale pak se otočí a dá se na útěk, z nebeské brány vystřelí jako blesk a zmizí ve vnějších temnotách, volaje:

"Běda mi! Celý život modliteb, půstu a obětí! A bylo mi to k ničemu! Místo do nebe, dostal jsem se do pekla! Běda mi!"

Toto podobenství je smýšlené, přesto nám nastavuje zrcadlo, kde sami můžeme na sobě vidět, jak na tom jsme.

Na téma této úvahy můžete vyslechnout rozhovor Jany a Martina (oba AI) ve videu: