Ježíš v Indii?

Teorie o tom, že Ježíš strávil svá "ztracená léta" (mezi 12. a 30. rokem) v Indii, Tibetu a Kašmíru, je jedním z nejpopulárnějších alternativních historických příběhů. Pojďme se podívat na to, kde se tato legenda vzala, jaké informace dává dohromady a jak mocná je srážka tohoto příběhu s neúprosnou historickou realitou.

Jak vznikla teorie o "Svatém Issovi"

Celý příběh o Ježíšovi v Indii odstartoval v roce 1894, kdy ruský novinář a cestovatel Nicolas Notovitch vydal knihu Neznámý život Ježíše Krista (La vie inconnue de Jésus-Christ). Notovitch tvrdil, že v roce 1887 navštívil buddhistický klášter Hemis v Ladaku (malý Tibet v severní Indii). Zde si prý zlomil nohu a během rekonvalescence mu tamní představený (láma) přečetl starobylý text o životě muže jménem Issa (což je arabské/islámské jméno pro Ježíše).

Příběh podle Notovitche dává dohromady tuto osu:

• Issa ve svých 13 letech opustil Jeruzalém, aby se vyhnul svatbě a mohl studovat Boží slovo.

• Cestoval s kupci po Hedvábné stezce přes Sindh (dnešní Pákistán) až do Indie.

• Šest let studoval v indických městech (Púrí, Rádžgír, Benáres) posvátné hinduistické texty (Védy) a učil se léčit.

• Radikální zlom: Issa začal ostře vystupovat proti kastovnímu systému a tvrdil, že chudí (šúdrové) mají stejné právo na Boha jako kněží (brámani). Brámani se ho pokusili zabít, a tak Issa utekl do Himálaje, kde strávil dalších šest let studiem buddhismu a posvátných textů v pálijštině.

• Ve svých 29 letech se přes Persii vrátil zpět do Judeje, kde začal kázat to, co se na Východě naučil.

Existuje ještě radikálnější verze (šířená muslimským hnutím Ahmadíja), která tvrdí, že Ježíš přežil své ukřižování, utekl z Judeje zpět do Indie a v Kašmíru se dožil vysokého věku. V Šrínagaru dodnes stojí hrobka Roza Bal, o které místní tvrdí, že patří proroku Júzásafovi (což má být Ježíš).

Srovnání s historickými reáliemi

Když tento fascinující příběh podrobíme vědecké analýze a srovnáme ho s reáliemi 1. století n. l., narazíme na zásadní historické trhliny.

Podvod v klášteře Hemis

Hned po vydání Notovitchovy knihy se do kláštera Hemis vydali západní vědci a cestovatelé (např. profesorka z Oxfordu J. Archibald Douglas). Místní představený jim na kameru i do zápisů potvrdil, že žádný takový text v klášteře nikdy neexistoval, žádný Rus se zlomenou nohou tam neležel a Notovitchovi láma nikdy nic nečetl. Notovitch se později pod palbou důkazů přiznal, že si existenci textu do jisté míry vymyslel, aby knize dodal váhu.

Anachronismy v textu

Text o "Issovi", který Notovitch údajně překládal, vykazuje moderní rysy z 19. století. V 1. století n. l. v Tibetu neexistoval žádný buddhismus (ten tam pronikl až v 7. století). Jazyk páli, ve kterém měl Issa studovat v Himálaji, se v té době v dané oblasti nepoužíval (používal se na jihu Indie a na Srí Lance).

Kulturní identita Ježíše v Evangeliích

Pokud by Ježíš strávil 17 let v Indii studiem véd a buddhismu, jeho kázání v Judeji by vypadalo úplně jinak. V evangeliích však vidíme muže, který:

• Mluví jako typický židovský prorok.

• Jeho argumentace stojí výhradně na Starém zákoně (Tóře a Prorocích), nikoliv na indických konceptech reinkarnace (samsáry) nebo karmy.

• Ježíš neustále odkazuje na židovské reálie, zemědělství v Galileji, pastýře ovcí a židovské svátky, což dokonale odpovídá někomu, kdo v tom prostředí prožil celý život.

Logistická realita Hedvábné stezky

Cesta do Indie v té době sice možná byla (jak jsme si říkali u obchodu a poslů), ale pro chudého 13letého chlapce z Galileje bez finančních prostředků a ochrany by byla taková cesta napříč nepřátelskými územími (např. Parthskou říší, která byla v permanentní válce s Římem) prakticky sebevraždou.

Co z toho zbylo?

Teorie o tom, že Ježíš osobně chodil pod Himálajem, je s největší pravděpodobností krásným historickým mýtem a literární fikcí 19. století. Nicméně – a to je pointa našeho celého rozhovoru – tento mýtus vznikl proto, že lidé podvědomě vycítili, jak moc jsou si Ježíšovy myšlenky a buddhismus blízké. Ježíš však nemusel jezdit do Indie. Stačilo, aby byl v kontaktu s helénistickým světem a s myšlenkovým tavicím kotlem v Alexandrii, kde indické ideje prokazatelně žily.

Mýtus o Issovi je vlastně pokusem vyprávět poetický příběh o tom, jak se setkal Východ se Západem, i když realita byla mnohem rafinovanější a odehrávala se skrze obchodní stezky a filozofické debaty ve Středomoří.